1. Špata
1. Špata (špáta, Ros.), y, f. = špatnost, ohavnost, die Abscheulichkeit, Hässlichkeit, Unförmlichkeit. Plk. To obilí je samá špata. Mor. Kch., Šd. Je tam dnes š. (nečas). Šd. Ve špatach stáje s dobytkem král nebes obývá. Sš. Hc. 48 (Hý.). — Š., y, m. a f. = špatný, nemravný, protivný člověk, ein schlechter Mensch. Ničemná špato (potvoro)! Ros. Us. na Mor. Tč., Škd., Mtl., Brt., Ps. sl. 174. To je špata člověk. Us. Hý. Vz Špatný, Spatúcný.