1. Špeta, špetka, špetecka, špetička
1. Špeta, špetka, špetecka, špetička, y, f. = co se pěti prsty vezme, die Prise, der Stieber. Na Moravě štepto. Hý. Špeta mouky. Ani ho se špetku není. Ros. — Š. — konce prstů Š-kou z nádob mouku berou. Ler. — Š. = málo něčeho, troška, wenig. Ni špetky jsme zvěděli. Kram. Ani špetky toho neznal, neví; Tret jako špetka bídný, werthlos wie ein geringer Tand ; Má špetka, mein kleines Ich; Ani špetka šle- chetného smýšlení, nicht ein Funken edler Gesinnung; Nemá ani špetky rozumu; Ne- stojí to ani za špetku, es ist keinen Pfiffer- ling werth. Dch I ta špetka popouzí mne k hněvu. Sš. Bás. 182.