ŠpičkaŠpička, y, f., die Spitze. Vz také:
Špic. Jakoby špičkou jehelnou bodl
. Ler. Š. Ja- kýrková, čepička, die Lacklederspitze. Šp. Š-ka punčochy do hvězdy, osmidílová, do kotoučnice, s ujímáním srdíčkovým. Škola žen. prací. Jablko nerádo od jabloně padá, pakliť padne, rádo se zase špičkou obrátí. Prov. V š-u uhoditi (trefiti). V. Trefil právě v š-u. Vz Narážení. Č. — Š.
na jitrnice =
špe
jl, Speiler, m. Ros. — Š =
zub, špičák, vlčí zub. Vz Špičák. D. — Š.
na slaniny = špikovací (protykací) jehla, die Spicknadel. D. — Š. =
na níž zrno visí, kosinka, ra- cemus, der Rappen
. V. — Š
. = stopka, der Stiel. V. —
Špička, špičky =
špičaté, pich- lavé řeči, důtky, úštěpky, die Stichelei, An- züglichkeit. Š-kami házeti. Šml. Rád š-čky rozdává. Us. Dch. Š-ku někomu dáti. Us. Zanech si těch špiček, ještě nejsou švestky zralé
. Vz Narážení. Č. Nech si těch špiček, až bude trh. Šml. Ještě špičky nerostou
. Š-ky jsou také — houby! Vz Uštěpačný. Lb
. — Š
. -—
malá opilost, opice, das Räusch- chen. Má š-u. Er hat einen Sabel, Schwipps, ist in angeheiterter Stimmung. Dch. Vz Opilství, Opilec. C. Š. =
špičky =
drobné houby. Nejobyčejnější jest
čirůvka hřebíč- ková, russala oreades a
palička, r. esculenta. Vz S. N. Š. polní, marasmius oreades, der Nelkenblättersehwamm; š
. česneková, m. scorodonius, der Lauchschwamm, š. porová, m. porreus, der Porreipilz, š
. cibulková, m
. alliaceus, der Zwiebelpilz
. Čl. Houby. Š-y rostou na mezích, hodí se do polívky. Us. — Š.
— réva ku kladení do krechtu ustanovená. Vz Krecht. Čk. 185. —
Š-y =
zápalky, die Streichhölzel. V sev. Mor. JT
. = Š. =
ná-
hubek. U Žirovn. Vlk. —
Špičky ==
druh hrušek. Na Mor. Zlínsku. Brt. — Š., y, m., osob
. jm. Tk. IV. 59.