Špína, špina
Špína, špina (zastr. spina), y, f., u Opavy břud. Klš. Š. — voda, kterou se něco mylo a vůbec slevky, pomyje, das Spülicht, Spül- wasser. V. Polívka jako špína (= špatná). Us. Dch Bohatá je pěkná červená, dokad jí matka hledí a jak se vod matke dostane, ledva pro špino chodí. Sš. P. 387. Špíny hovnem neumyješ. Slez. Tč. Cizí špinou se umývati (cizími hříchy své vymlouvati. Vz Výmluva). Č. — Š. = nečistota, nešvara, der Unflath, Schmutz, die Unsauberkeit. V MV. nepravá glossa. Pa. Špínu n. šišky s těla stírati. V. V koupeli š-u smýti. Kom. J. 579. — Š. = ničemná věc, nic. Za špinu peněz na mně loudili louku. Sych. — Š. na oku, cink, bělmo, bělost, poskvrna malá, der Augenfleck. Ja. — Š., y, m. = lakomec, der Geizhals, Knauser, Knicker. To je š-a člověk. — Vz Špinka.