Špíže
Špíže, e, f., cf. střhn. spise (Gb. Hl. 101.) a to z lat. spensa. Mz. 333. Pol. obs. spiža, slov. špiža, litev. spyže. Ib. Š. — potrava, zásoba potravy, der Speisevorrath, Mund- vorrath, Proviant. Kom. J. 695. Ve vojště proviant. S. N. XI. 218. Všechnu špíži a kostel vybil; Pobrala mi úroky mé v Ěev- novicích a dornovitú špíži. Půh. I. 125., II. 509. Táhli k Žitavě na špíži. Let. 75. Š-e a potrav nezbývalo; Š-e a obroku na hrad dodati. V. K armádě š-i voziti. Ros Š-e se jim nedostávalo. V. — Š. zvonová = zvo- novina, die Glockenspeise. Zlob. — Š. = kus plechu ku spravování kosy. Us.