Šproch
Šproch, u, m., z něm. der Spruch = pro- pověd, Smrž.; úšklebek, úštipek, pomluva, der Spott, das Gewäsche, die Nachrede. Šr. Není toho šprochu, aby nebylo pravdy trochu. Km. Cf. Šplocht. — Š. = žert, der Spass. To je jenom šprochem. V Koste- lecku. Hrp. Šprochař, šprochýř, e, m., vz Šproch. Š. = kdo rád šprochy (propovědí, přísloví) zvlášť kratochvilně do řeči vplétá. Y Krkon. Kb. Der Witzbold, Plauderer. Š. = žvá- stal, mluvka, der Schwätzer. Vz Šprechéř. Znamenitý š-ař a žertovný byl. Mus 1858. 359. Znáte pána, že jest š. Pr. man. 527. — Kom., Štelc.