Šprtati
Šprtati = strkati, šoupati, schieben; hra- bati, scharren, kratzen. Na Mor. a ve Slez. Šd., Ktz., Klš. — abs. Ona ma zvonky kole mezulanky, jak se veme šprtač, vemu (= začnou) všecke ščrkač. Sš. P. 786. — co: fazole (prstem na příč položeným fazoli svou proti fazoli spoluhráčově n. do důlku posouvati, šoupati). Na mor. Zlínsku. Brt. — se = strkati se: na mor. Valaš. = kroutiti se, svíjeti se. Vck. -- čím. Šlo diťa (dítě) chodníčkem, šprtalo špendlíčkem. Sš. P. 159. — se s čím kam. Stařenka šprtají se s hů- lečkou do kostela. Mor. Tč. — kde. Ryba šprtá na suchém. U Uher. Hradiště. Tč. — sebou = na jednu nohu napadati, hinken. Na Slov. Rybay.