Šrák
Šrák, u, šráček, čku, m., z něm. der Schrägen, das Gestell = podstavek. Kom. Š. na necky, tkadlcovský na přízi. Rohn. Š. (věšák) na šaty. Dch., Kšá. Š. u soukenníků = stavítko, na kterém cívky n. potáče stojí a odkud niti na snovadlo převádějí, die Scharlatte, -bank. Nvk. — Š. = kozlík, š. na chléb, na tvaroh, das Gestell. Vz Šráky.