2. Šrám, u, šrámek
2. Šrám, u, šrámek, mku, šrámeček, čku, m. = jizva (po ráně sečné), pruh, liska, cicatrix, der Hieb, die Schramme, Narbe. V. Pruh, š., streifenförmige Narbe, liska, flache Narbe. Nz. lk. Rus. šram, pol. szrama, něm. Schramme, střněm. schräm. Mz. 334. Když se zajitřený vřed zavře, strupem potáhne, naposledy však š. zůstává. Kom. Ať se rána zacelí, šrám přece zůstává. Sych. V osidla světa upadne a z těch bez š-mů neujde. Vš. Kdo v cizí hnízda zanáší, š-rny na tváři od- náší. C. M. 122. — Š. v kamenných dolech = podkop (měkké vrstvy pod tvrdou skalou), der Schram. Vz KP. III. 29. — Š. v bota- nice - místo po odpadlém dílu patrné n. p. listní, po listu na lodyze nebo větvi zbý- vající, die Fruchtnarbe. Rst. 503.