Štáf
Štáf, u, m. = kus, díl, ku př. z kamene, hlíny, ledu atd., Stück; z něm. Staf, Stab, vz Mz. 335., Gl. 338. Štáf chleba, medu, mýdla, Us., železa. Br., Us. v Přerovsku. Kd. Popadnuv š. ocele. Mus. 1832. 316. Pa- pírovými š-fy na sebe házeli. Kom. L. 10. Masa veliké štáfy nasekali z velryba. Ler. Na našeho jednoho štáfem a brokem střelil. 1717. Pk. exc.