1. Šťastný
1. Šťastný. Hus II. 6., 317., III. 134., Mkl. Etym. 32. a. Ščastný. Št. Kn. š. 288. a j., zčastný. 295. a j. Byli tam jen šťastní lidé (málo lidí). Us. Bkř. Š. zelenina (osú- denica). Rr. Sb. Nikomu není tak š. hodina, aby někomu nešťastná nebyla. Km. Š. jako v lůně ráje. Brodz. Š. jako deváté tele od prvničky (žert. = nešťastný) U N. Bydž. Kšť. Nižádného, dokudž živ jest, nenazývej šťastným. Výb. II. 930. Š-nému umírá ne- přítel a nešťastnému přítel. Hkš. Š-ní na koních skáčí a nešťastný pěšky se vláčí; Š-sten jsa se nevypínej, ale na Boha vzpo- mínej. Us. Bž. — na čem. Š. na těle i na duši. Výb. I. 972