Štědrota
Štědrota, y, f = štědrost V. Příp. -ta. Mkl. B. 165. Přílišná š., hotová chudoba (holá žebrota). Prov. Jg. Rychlá š. nejlepší. Č., Pk. V tomto čtení ukazuje spasitel svú štěd- rotu a pilnosť a lidskú nevděčnost'; štědrotu, že učinil večeři velikú; Člověk znamenaje boží nesmírnú štědrotu, jíž každému vuoli nasycuje, jíž se sám dává k věčnému po- žívání. Hus II. 251., III. 318. Vz Štědrost'. — Š., y, m., osob. jm. Pal. Rdh. 1871. II. 126.