Štěp
Štěp. Š. maje ovoce mnoho, kloní se k zemi (o pokorném). 131. Gr. 814. — Š. = louč na svítidlo. U Freust. Čes. 1. V. 280. Štěpán. Odtud: Šteffal, Šteffek, Štěpánek, Štěpaník, Štěpina, Štěpka, Štípek (?). Kbrl. Sp. 19. Odvozeniny vz také v Kotk. 32. Svě- cení sv. Š-na (pověry). Vz Vck. Val. 1. 59. Chodí-li Š. po blátě, chodí Kateřina po ledě. Duf. 242.