Štěpán
Štěpán. Š. Ondř. Jg. H. 1. 636., Jir. Ruk II. 260 , Šb Dj. ř. 295. Vz Štefan (i dod.). — Š. Petr, 1697. Jg. H. 1. 636., Jir. Ruk. 265. — Š. Jan, nar. 1782., kněz. Jg. H. 1. 636., Ukaz. 111., Mus. 1886. 144., 653. — Š. Em. Petr, stavitel varhan, nar. 1853. Vz Srb. 181. — Sv. Š., patron koní. Zbrt. 269. Koledování na sv Š-na. Vz Brt. Dt. 249. Den sv. Š-na. Vz Hrb. Obr. 204. nn., Mách. 51., 191. Mnozí ctie sv. Š-na, aby v koně byli šťastni Št. Kn. š. 109. Na Štěpána-li vítr duje, vínem sudy naplňuje. Kld. Ráno na sv. Š-na podávají děvečky pacholkům boty, načež je tito na sv. Jana Ev. v ho- spodě častují. Zlinsky. Brt. Cf Sečka, Voda. Dětské říkadlo: Svatý, sv. Š ne, ten náš valach netáhne. Vem na něho hůlku, bij ho hodnou chvilku, von zas potáhne. Brt. Den sv. Š-na na mor. Val. Vz Mtc. XV. 312. nn. — Kostel sv. Š-na v Praze. Tk. VI. 35., 166.