Štěpiti
Štěpiti, il, en, ení; štěpívati, pfropfen, pelzen, vsazováním roubů štěpy dělati. Z pla- ných stromů činí se dobré štěpením, kopu- lováním, očkováním, cívčením. Koll. Č. — abs. Oni (kněžie) mají tu vinici okopávati, bludy ven plejíce; mají štiepiti neb saditi, v dobrém učiece. Hus. II. 65. — co (čím). Cierkev svatů apoštolé krví svú štěpili; Svú krví ji (cierkev) vykúpiv dal jim, aby také svú krví ji štěpili. Hus. I. 365., 180. Ze dřeva zlého móž býti dobré, když by je štiepil. Hus. II. 295 — kde jak. Sstúpil s vysokosti nebeské do zahrady cierkve svaté, jižto na nízkém miestě t, ve veliké pokoře štiepil. Hus. III. 71. (Tě.). — co kam. Zdvořilost' do života štěpiti. Koll. — Vz Štěpovati.