Štěrba
Štěrba, y, f. = štěrbina, die Scharte, Ritze, slovan. ščrba, škrba. Mkl. B. 33., 34. Us. Š. v rostl, těsná rozpuklina na povrchu nějakého dílu n. p. na otevřených prašni- kách pryskyřníků, rima, die Ritze, der Riss. Rst. 504. Jenž (nepřítel) otevřenými š-nami v útrobu naši se snadně dobývá. Sš. II. 140. — Š.= blizna, rostlina, stigma, die Narbe. — Š., y, m. a f. — štěrbák, a, m. = řídkozubý, der Zahnlücken hat. Ros. — Š. (Ščrbák), osob. jm. Vz Tk. V. 75., 82., S. N.