Štěrbina, štěrbinka
Štěrbina, štěrbinka, y, f. Š., fragmen- tum, aus skerb-: ahd. skirbi, Scherbe. Mkl. aL. 289. Š. = úlomek něčeho, ku př. meče, hrnce, die Scherbe. St. skl. — Š. = mezera po úlomku zůstanoucí, die Lücke, Scharte, Kerbe. Š. na noži, na meči (zub), Dal., na sklenici, Jel., na hrnci, D.,v zubu. Jinak š. = díra, kde schází zub. S. na pile (vruby mezi zuby), na konci šípu (k zasazení na tětivu). Us. — Š. = skulina, rozpuklina, rozsedlina, otvor, die Ritze, Spalte, Fissur. Š. hlasová, glottis, die Stimmritze, Nz., lícná, die Wangenspalte, žabrová, die Kie- menspalte, žilnatá, die Choricidoalspalte, ústní die Mundhöhle, patrová (rozekláni patra), die Gaumenspalte, dýchací, glottis respiratoria. Nz. lk. Š. v prkně (od sucha). Us. Ktk. Š-ny paprskovité, die Radialspal- ten. Dch., Ros., Krok. — Š. = skulina, ne- duh rohu koňského, když svrchní lupina jeho puká, der Hornriss, die Hornspalte. Ja.