Štěstí
Štěstí. Mkl. Etym. 32. a., List. fil. I. 54., IV. 302., V. 210. Š. rodinné, manželské. Šml. Bůh štěstím vládne, někomu to dá, někomu to shrábne U Rokyc. Fč. Bůh a štěstí dají nám vítězství. Us. Tč. Š. mu nepřálo. Dch. Š. je vrtkavé. Us. Šd. Nemá ani za mák š. Když máme které v světě š. Hus II. 128. Nesmieme štastiu každú dierku zapchať, aby dnu vliezt nemohlo. Lipa I. 39. Koho š. vyvyšuje, nenadále zbohacuje. Koll. III. 407. Š. není kopulírované (kopu- lované = není stálé). U N. Bydž. Kšť. Ten má viac šťastia v päte než rozumu v hlave. DŠk. II. 246. Kto byv v ščestí, ztratí je, rozpomíná se na ně. Krnd. 211. Š. sedne jednomu a sto jiných zmýlí. Šml. Š. roste na rozličných cestách jako neštěstí Rubeš. V štěsťú přátel na tisíce, v neštěsťú jak by ich vodum vypařil. Slez. Šd. Obyčejně kam se š. obrátí, tam se vůle lidská uchy- luje, buď pak na pravou cestu aneb na ne- pravou; Šťastné š., že slepo jsi! Jistě bys zoufalo, kdybys miláčky své uzřelo; Uchop se š. oběma rukama, neboť jest kluzké; Š. není v moci lidí; Š, nemůže-li ku předu, kráčí nazpět. Sb. uč. Nevím, kam se ko- rouhvička obrátí a kam š. sedne. Wtr. exc. Š. vždy poddáno jest závisti, ale bieda nikdy. Výb. II. 938. Š. kvete mnohému přede dveřmi; Za š. jdou přátelé; Za š-ím sláva, za ctností chvála. Us. Tč. Š. bez rozumu není nic; Š. rozum odnímá a ne- štěstí přidává: Š. s neštěstím ob jeden dvůr žive; Š. získá nám přátele, neštěstí je zkouší; Za kým š., za tím lidé; Znáti své š., veliké š.; Zřídka se schází š. sroz- umem. Hkš. exc. Kde je š., nebývá roz- umu; Tohoto světa š. jako nebe jest ne- stálé: Koho š. hladí, toho rádo zradí; Kam se š. kloní, tam i láska lidská; Ke komu š. jde, dobře se mu vede; Čím větší š., tím méně mu věř; Š. a neštěstí sousedy sobě jsou. Bž. cxc. Kdo se za š-ím honí, tomu utíká. Us. Cf. Neštěstí.