Štěstí
Štěstí, strč. ščestie. O pův. cf. Gb. II. ml. I. 104. Hádání na š. Vz Zbrt. Pov. 85. Šťastie nerado po rovnej ceste. Phľd. XII. 675. Ščestí musí hledat člověka a ne člověk ščestí. Mor. NZ. V. 543. Jak nin byť štěstí, tak ho najdeš na rovne cestě, nětřeba ti po kutach chodiť. Slez. Nov. Př. 153. Ščestie mu tak idze, jako do komína dým. Šariš. Phľd. 1895. 378. 'Neb š. všecko bere hned, jak dává. Vrch. Rol. I.— VI. 71. Horší-li člověk, lepší š. B1. Gr. 2J8. Jak rádo š. u lenochu a slabších hlav si pohoví! Kká, Puš. Roz. 89.