Štica, štice
Štica, štice, e, f. = kštice. Chmátnoutí, popadnouti někoho za šticu, beim Schopí fassen. Mor. Šd. Nech sa vadí, koho mrzí štica. Na Ostrav, a Slov. Tč. Nechcej vo- diti žádného za nos, neb za šticu, by ťa někde neprežehnal po hlavě palicú; Nišť nemá vlasóv na hlavě, krem (kromě) nad čelom ščicu. Slov. Tč. O p. Hynkovi z Roud- nice tak mluví, že se narodil s dlouhou štičí vlasů. Paprocký o stavu panském p. 349.