ŠtikaŠtik
a (u některých:
štik
a),
štičk
a, y, f.,
štik
, a, m. Š. mladá:
štice n.
štíhle (m.
štíkle, Bž. 52
., 230.),
štížle, ete, n. Jg. Š-ky (esocini) jsou sladkovodní ryby dravé se zuby v čelistech
, na patře a na jazyku. Š. obecná, esox lucius, der Hecht. Frč. 289. Cí. S. N., Schd. II
. 496., KP. III. 386. Š. na modro, Dch., nadívaná, naložená, omaštěná, pečená
, smažená, vařená, s rosolem, se smetanou, se sardelemi. Hsg. Štika. V.
, Půh. II. 159., Kom. J. 167. S. v rybníce škodu dělá. Us. Ten je jako š. (dravý)
. Us. Dhn. Vylovil si rybu štiku. Sš. P
. 564. Opilý jako š. Us. Proto je š. v řece, aby karasi nedřímali. Pk. Ve hlavě štiky jsou prý všecky nástroje při mučení Páné potřebované. Vz Mus. 1853. 489. —
Š-y slepé =
lité svítky, Omeletten (žertem). Dch
. — Š.
v pivovaře —
prkenný, čtver- hranný Mab (zakrytý a dírkovaný), by pivo se sladem do korýtka neteklo. Jg. — Š., dům v Praze. U zlaté, modré atd. štiky. Vz Tk. II. 231.
, 205. — Š.
, y. m., osob. jm. Tk. V. 84
., 96., 97.