Štipec
Štipec, pce, m. = štipák, štípavý kohout, der Hahn. Aesop. — Š. == co se do 2—3 prstů vejde, štipka, was man mit drei Fin- gern fassen kann. Š. tabáku, die Priese, soli. Us. Toho ani štipce nedosáhl. Kram. Z mála ber malé štipce. Č. M. 434. Na Slov.: paruť, paruťa. S paruťku soli. Š. a Ž. — S. = složené prsty na dél s palcem, das Pfötchen. Udělati š. Vzal jsem toho do š-ce. Us. — Š. = štipací kleště, die Kneipzange. Slov. Plk. Š. na vytahování vlasů, na vy- tahování třísek do nohou vražených. Cn.— Štipce, ův, m., pl. (pol. a rus. ščipce), lepší než směšné: kratiknot a dvojsmyslné : utě- radlo. Jg.