Štípiti
Štípiti, štěp, il, en, ení = saditi, pflan- zen — štěpovati, pfropfen, pelzen, zweigen. — co: vinici, Ben., Sš. L. 187., stromy, za- hradu, D. Har., víru křesťanskou. V. — co kde. Když je štípím v zemi této. Br. Po- vinni jsou pravé učení v zemích svých ští- piti. V. — co čím (v co, v koho): věrou. Štelc. Apoštolé svou krví štípili cierkev svatú. Hus I. 411. Volek pracovitý, jenž zemi oře, jest kněz dobrý, kterýž štípí ra- dlicí, slovem božím, srdce lidská, aby hřie- chové byli z kořen vypleti. Hus II. 199.