Štít
Štít. Cf. Mkl. Etym. 343. b. a aL. 288., Šf. III. 558., Vlšk. 513., Zbrt. Krj. I.120., 177. Štítem okliúčí tě pravda jeho. Ž. kl. Koho chrání Bůh svým štítem, nezahyne v boji lítém. Bž. exc. — Š. = ochrana. čistý práva š. Kká. Pod š. svůj někoho vzíti. Dch. Kto zahodil š. náboženstva, je bez obrany v boji. Zátur. Priat. IV. 128. — Š. baštový, Contregarde. NA. III. 149. — Štítek = malá, trojhranná deska na hřbetě brouků za štítem šíjovým. Kk. Br. 5. Š. mo týlů, scutellum. Kk. Mot. 4. Š. šíjový hou- senek. Kk. Š. ocasní trilobitů. Frč. — Š. Bílek a zárodek v zrně jsou od sebe od- děleny štítkem. KP. V. 212. — Š. = lístek papírový, který na desky sešitu se přile- puje; na něm bývá nápis. Us. Pdl. —Š. = štítník Sebra štítóv dva tisíce. Arn. 1092. — Š. Sobieského. Cf. Stč. Zem. 25. — Š. v nejširším smyslu = všecka façada. Okno krámské v štítě. Wtr. Obr. 373.