Štít, u, štítek
Štít, u, štítek, tku, štíteček, čku, m. = paveza k boji, cf. lat. scutum, cutis, litev. skydas, Schl., snkr. sku-no-mi tego, řecky óxv-r-og Haut, ó/.Ev-i] vestimentum, starosl. šti-t?. Gl. 339. Přípona -t?, thema: skj?, strsl. štit? ze štjút?, skut?. Mkl. B. 159., 160.(Hý.), aL. 288. Cf. Bž. 229. Der Schild. Vz Ščít. Přikryt jest štítem. Kom. Š. ko- žený, prkenný, železný. Zamítati se, zavrci se štítem. Pokrychu sě přední ščít na ščít. Rkk. 18. Meč se sraece po koženě ščítě. Rkk. Přetě třie kóže v ščítě. Rkk. 11. Ščít. Ž. wit. 5. 13. a j. Š-em koho zastříti. Us. Š. rozdělený na čtvero křížem, překřížený, quadrirt; na poly rozdělený, rozpolený, halbirt; spodek, der Schildesfuss, svrchek nebo hlava štítu, das Schildeshaupt. Nz. Za štítem s někým žíti (v nesvornosti), č. Vezmúc štít viery, jímž by mohli všechny šípy najzlostnějšieho ohně uhasiti; Jistě tak jsa oděn a tak š. nesa Kristóv móžeš uha- siti ohnivé šípy najhoršieho ďábla; Učiní-li co pro Bóh, tehdy ihned chtie jmenovati se a tomu na znamenie štíty své přiložiti neb napsati; Tisíc štítóv visí z nie, všeliké oděnie silných (mužův). Hus I. 177., 178. II. 44., III 46. (Tč.). Š. veliký, čtyři stopy dlouhý a půl třetí stopy široký, řecky frvQíóq; štít malý, štítek, paveza, clypeus, řec. áónl?. Sš. II. 142. Š. koží potáhnouti, aby dřevěný š. se roznítiti a zapáliti ne- mohl. Sš. II. 143. (Hý.). Vz více v S. N. — Š. = znak rodu n. hrdiny, der Schild, das Wappen, das Feld im Wappen. Jednoštítný vládyka, der neue Adelige, der nur ein Wappen hat, weil er der erste in seiner Fa- milie zum Wappentragen berechtigt ist. Gl. 339., Tov. k. 223. Vz S. N. Proto orliciu v plamenném ščítě nosiechu. Dal. 73. Ti se po krásném štítu znají, nosiť v zlatě dvě orlici. Dal. k. 22. — Š. proti ohni, die Brand-, Feuermauer. Nz. — Štít horský (hory), die Gebirgsspitze. Nz. Vz Hora. — Š slámy = malá otep. U Poličky. Kd. — S. = cokoli místo obrany n. ohrady jest, der Schutz, Schirm, Schild. Pán má býti štít dobrým a zlým kladivo. Št. Š. mocný tvůj nás opatruj. Dch. Za štít koho míti. Hus I. 109. Muž, který po tolik bouřli- vých let byl hlavním štítem své vlasti. Pal. Děj. III. 3. 154. Ale hlavitý štít, kterým se židé zamítali, byla obřízka. Sš. I. 40. — Š., německy Stitt, ves u Chlumce v Byd- žovsku. — Štítek lepe: deštník. — Š. = přední zeď domu a vůbec co předního kde jest, der Giebel, die Fronte. V. — Š. na domě — znamení, jaké nad vraty bývá, der Schild, Aushängeschild. J. tr. Ten dům má lva v štítu. Jg. — Br., Kom. — Š. řemesl- nický, der Schild der Handwerker. D. — Štíek u jilce, das Stichblatt am Degenge- fässe. D.,KP. I. 533. — Š. zrna, epithelium. Dch. — Š. u klíče, der Schlüsselschild. D. — S. k zámku na dvéře, na skříně. Kh. —- Štítek — plátek kovový naproti zámku ruč- nice. Šp. — Štítek, der Schirm, u svíčky: záslona; u klobouku: střecha, u čepice: štítek, der Mützenschirm. Šp. — ß. lastur, das Muschelschildchen. Nz. — Š. (želvy) prsní, hořejší n. hřbetní, spodní; málo kle- nutý, velmi vyklenutý, plochý, rohovitými deskami pokrytý, z desek kostěných slo- žený; tvrdý kostěný š. u krokodilů. Jhl. — Š. nebo podcibulí = odděnek, spodní část cibulná. Rostl. — Š. pažný, v hora., tubink, der Tubbing. Bc. — Štítek šišek borových atd., vz Kk. 93. — Š. Sobieského, sou- hvězdí. Vz.S. N. — Š. == kráva na plátně malovaná. Š-em poháněti (anschilden, když se koroptve štítem takovým do rukávníků ženou), Schild. Šp. — Š., tka, m. Š. hnědý, arcella vulgaris, prvok. Frč. 8. — Š-, osob. jm.