Štítiti
Štítiti, il, ěn, ění štítívati, sich schüt- zen. L. — se někým = vymlouvati se jím, za štít ho sobě bráti, sich mit einem ent- schuldigen, sich hinter ihn stecken. Ros. — se koho, čeho — nedůvěřovati mu, varo- vati se ho, vystříhati se ho, einen meiden, vermeiden, fliehen, scheuen, sich scheuchen. Jako hada někoho se š-ti. Bart. Š. se lidí, práce. V. Štítím se ho jako hada, jako ohně. Ros. Š. se světla. Dch. Ti štítí se ran mých. Br Děti štítí se ošklivce a pán Bůh opilce. Šd. Štítili se jich a jako hadů varovali. Bart. 87. Jedni druhých se štítili. Kom. L. 84. Kdo je v neštěstí, všichni se ho štítí. Mudr. 154. Čistoslovanských jmen se štítili. Koll. Čiň dobře, neštiť se žád- ného. D. Ty žen se štítíš, já po nich se sháním. Pal. Děj. III. 3. 265. — Br., Sych., Lom., Knst. — se před kým. Plk. —- se čeho kdy. První křesťané za celé doby pronásledování takto se krve štítili. Sš. Sk. 182 — se proč s infint. Velekněz jména Jezu Krista jmenovati z hrdosti se štítí. Sš. Sk. 62. (Hý.).