Štítný
Štítný, ého, m., os. jm. Arch. VIII. 48., 183., 185., 605. Ti lidé zůstali při páních Štítních (= kteří jsou ve Štítném); A ja- kož páni Štítní vinili jsú pana .... Arch. X. 411. — Ze Š-ho Tom. Cf. Šb. Dj. ř. 296., Vlčk. 69., Hš. Dod. I. 33., Tf. Mtc. 298., Ukaz. 111., Pyp. K. II. 547., Jg. H 1. 637., Jir. Ruk. II. 266 nn., Bačk. Př. 154., 156., Mus. 1847. 2. 249., D. Gesch. 171., Sbn. 217, 301., 307., 315, 338., 392., 395., 403, 414., 421., S. N., Rk. Sl. Jan Hus a T. ze Š-ho, srovnání obou. Vz Km. 1883. 353. Toma ze Š-ho, praotec filos. české. Od dra. Jos. Durdíka. Také v některém z prv- ních čtyř sešitů ,Našich vzorů'.