Štygle
Štygle, e, f., štygl, e, m., štygla, y, f., z němec. Stiegel. Mz. 338. Š. = příkrosť, náhlá spáditosi, die Neige. S., štyglovitosť hory. V. Šachta štcyglem zavěšená, kolmá, do závaží, stojací; opak lijovitá (ležatá), senkrecht hangend. Nomencl., Vys. — Š. = kamením nebo prkny hrazená zem, aby dolů s náplavem neběžela. Reš.