Štych, u
Štych, u, m., šp. z něm. der Stich = bodnutí, der Stich. Š. dáti = bodnouti, slo- vem píchnouti, sticheln. První š. na páru botů, řekl sedlák, když býk na krávu vlezl. Slez. Tč. — Š. = steh, pol. ścieg, ácig, der Stich beim Nähen, hängt mit rus. stegnut? zusammen. Mkl. B. 18. (Hý.). Krejčí dycky píchá křivo vedlé štycha, toho nechci. Sš. P. 482. — Š. v kartách, der Stich. Zůstal v štichu (pozadu a byl lapen), ist im Stich geblieben. Ros. — Š-y = krátčata, kratiny. — Š. Kůň neverme ani š-a (nechce táhnouti). V Kunv. Msk.