Štyry
Štyry, v obec. ml. m.: čtyři. Ze štyř set hř. gr. Půh. I. 160. Mytny, mily mytničku, co ty sobě vyvolíš? Štyry tůně hlyboke, v nich penize široke; Vydam se ja, vydam za štyry neděle, za štyry neděle do tej cizi země; Na hůru se hnedky bral, štyry pecny chleba vzal, k sestře svoji pospíchal: Neidú tam otec, máti, než tam idú štyrja kati, kohos budú utráceti; Za štyrema vršky máj nám doneste. Sš. P. 15., 72., 91., 157., 773. (Tč.). Štyryje, e, f. = Štyrsko. Pulk. 9. Štyva, y, f., z němec. Stiibbe = prach uhelný, die Kohlengestübbe. Vz Mz. 338.