Šuba, y
Šuba, y, f. = kožich, der Pelz. Není vi- novat žalobníku tu šubu zaplatiti; I řekl jemu, že klamú a že by lhář byl i se pánem svým, kterýž na něm šubu aksamitová vy- lhal. NB. Tč. 13., 243. V zimě oblékaly (ženy) dlouhé fialové šuby kožešinou pod- šité a kolem do kola liščinou lemované. V mor. Valaš. Vck., Nl. Š. kuní, popelicí. Dač. I. 357. Vz Čuba a o původu Mz. 82. Na Slov. dlouhý plášť plstěný. Hdk. Žehnej vlkům na zuby a též za šuby. Č. M. 236. — Š., y, m., osob. jm. Mor. Šd.