ŠuhajŠuhaj, šohaj, e,
šuhajec, jce,
šuhajek, jka,
šuhajík, a,
šuhajíček, Čku,
šuhaječek, čka,
šuhajček, čka,
šuhajčok, a, m.,
šuha-
jičk
o, šuhajko, šohajenko, a, m., na Mor
. a Slov.
—jinoch, junák, der Bursch, Junge. Jüngling. Slovo neslovanské dle Mz
. 338. Je šuhaj ubohý, nemá jen dvě nohy. Bern.
Dryčný š. =
lepý,
štíhlý, sličný mladík. Mor. Šd. A pase šohaj koně na hójezdské do- lině ; Nadešel ju Janek, nádobný (schmuck) šuhajek; Přijede tam šuhaj oplaviť koníčky; A to sa tam bělá postelka vystlaná, leží tam šohajek
, hlava porubaná; Nadešli tam přívozníčka, přešvarného šohajíčka; Dybys měla na tisíce, nebudeš ty pannú více a já jenom dva grýcary, přece budu šohoj švárný; Na tom hrobě udělal křížeček, že tam leží švárný šohajíček, porubaný, posekaný; Z jed- nej strany za Dunajem vadil se žid se šu- hajem; Jakú oni zvádu mali (měli)? Oba k jednej chodívali; Hezký šohajínek
, bylo mu Martínek; Nechoď tam šohaju
, rády ťa nemajú; Helelo, belelo, ztratil šohaj péro a já sem ho našla
, jak sem husy pásla (po- zbyla sem panenství); Přišel tatík domů: Šohaju, co ti je? Sš. Ps. 81
., 101., 103.
. 122., 164., 167., 185
., 188., 224., 239., 242., 253., 261., 287. (Tč.). Ostrá šabla šohaj ovi krásnej svedčí než okovy. Slov. ps. (Šd.)
. Nech si každý šuhaj svoju roveň hladá; Šuhaj krásny aka ruža, rovný ako jedla a mocný ako dub. Mt. S. Vz Mysl, Nátoň, Návratníček. — Š
. =
švihák, svihlík, der Schwindler. — S. =
milenec, der Amant, Liebhaber, Geliebte. Koll. Já bych ich (košule) válela na zlatém válečku s tebú, šohajíčku; Její černé oči se lóčí, že jsó oklamány od šohaja v noci; Šohaj z vojny jede s hlavú porubanú: zavaž mi ju milá, naši nepoznajú; Dybych si vy- brala z tisíca jednoho
, nedostanu přece šu- hajíčka svého; Plačó vone (ony), plačó, šuhajo, vo tebe, že sme se dostali daleko vod sebe; Šuhajek falešné pojede na vojno; Požčaj (půjč) mně šohaju, požčaj mně no- žíčku, nech já si vyřežu šňůrku ze srdečka; Falešný šohaju
, falešná tvá láska, nebudu ti věřit, až bude ohláška; A u Šaratic nade dvorem točí se šuhaj s vraném koněm, pa- nenka je ráda, vrata mu votvírá; Pod há- jíčkem zelená se víčka, jak odvykne děvča šohajícka?; Hralo děvče s brablenečkem; a to nebyl brableneček, to byl hezký šuha- ječek; A můj milý šohajínku, má maměnka kázala
, dyž ty přindeš pod okénko, abych tebe zahnala; Měla sem já šohajíčka, černé oči, bílé líčka, byl to, Bože, šohajko, cho- díval za mnú daleko; Na čo je ti, šohajenko
, žena, keď ty němáš zimoviska doma?; Ne- choď švárný šuhaj ke mně, a mia bolí srdce ve mně, keď ťa čujem u dverí, nesmím ti jít otevřít. Sš. P. 88., 89., 123., 130., 210., 220., 221., 278
., 304
., 553., 631
., 643., 681., 796. (Tč.).