Šum
Šum, u, m. = šumění, chřest, šust; strsl. šum?., sonitus. Mkl B. 22. Das Summen, Sausen, Geräusch. Š. moře (jek), D., lesů, Hdk. Ls. k. 34., potůčku, Dch., š. větru. L. Velké řeky ticho plynou, malé s šumem běží. Ó. M. 127. Ale jaké zpěvy v šumě tvém se jeví ? Sš. Bs. 43. — Šumem jíti (= hudbou se živiti, šumařiti), als Musiker hausiren. Us. Jg. — Š. = pěna, z něm. der Schaum. Mz. 339. — V. Šum na víně. Zlob. Šum = zbytky látky nerozpuštěné, ssedlé, kůra, škraloup; š. z olova. Rgl. — Š. — bídné, písečné pole, schlechter Acker. Us. Dch. — Š. = práce, die Arbeit. Mám mnoho šumu s cestovateli. T. — Š., a, m., osob. jm. Šd.