Šuměti
Šuměti, 3. os. pl. -ějí, ěl, ění; šumati, šoumati = šustěti, rauschen, summen, sau- m, brausen. — abs. Vítr, voda, řeka, les šumí Us. — komu kde. Šumí mi v uších. D. DJo se to zase, aby lidé přemnozí, jimž myšlenka o zemském messiáši ve hlavách šuměla, netropili nějakých brojú; Ač mu jenom prázeň pouhá šumí v mysli tupé, v hlavě holobradé. Vítr ve stromech šoumá. C. Rž st. 6. 76. — čím. V nebi kynul, pe- rutémli šuměl. Sš. Bs. 56. — kudy. Vánek lesem šumí. Kká. Š. 27. — Š. = ku chu- době, k nouzi přicházeti, otrhávati se, arm, abgerseen, lumpig werden. Ros.