Šupina, šlupina, šupinka, šlupinka, šupinečka
Šupina, šlupina, šupinka, šlupinka, šupinečka, y, f. Sloven, šupa, hornoluž. šupa, šupizna, němec. Schuppe, střněmec. Schuope, Schuppe, strněm. scupa téhož vý- znamu. Mz. 339. Š. = co se sloupá s ovoce, tvrdá kožka, die Schale, Schelfe, Schlaue. V. Š. ovocná, z jablek, z hrušek atd. Us. Ořechová š. zelená. V. Š-u skrojiti, odníti, stáhnouti, obloupiti. V. S. žaludová. S-a (šlupka), slupka, plucha, pluška, šešulina, šešulka; u vína: cominy, patěsky, matoliny, matuliny. Šp. Š-ny odděliti a ořech rozlu- štiti musí, kdo jádro jísti chce; Jejichž umění na šupině toliko se stavuje. Kom. Pod šupinou hledej jádra. Vz Zevnějšek. Prov.— Š -a na hrachu a podobných plodech, der Balg, die Hülse. Rst. 504. Ve stoupě: omelky, opišky; u obilí: šupina, pléva, plíva, oděrek, oděrka; u ječmene: otlučky; u lusky: luska, lusk, strusk, strouk; u pšenice: hačky. Sp. Listen šišky = šupina, die Schuppe. Cf. Kk. 9., 32., 105., Slb. XLVII, Slupka. Š., výraz obšírného smyslu znamenající vůbec díl každý šupině rybí podobný, ale oby- čejně znamenají se díly zakrnělé nebo zmenšilé, jaké skládají přezimiště pupenů a poupat, jehnědy atd. Rst. 74., 91., 92. —