1. Šust
1. Šust, schups, schubs, husch! — Tobě z úst, jemu mimo uši šust (marně mu mlu- veno). Prov. Šust sem šust tam (celý den chodí a nic neudělá). Us. Sd. — Š. = hod, der Wurf. Milé švec jedněm šostem vhodil svó osmolenó zástěro do nebe. Er. Sl. čít. 49.