2. Šust
2. Šust, u, m. — šustění, šustnutí, chřest, das Sausen, Geräusch. V. Šust listů, Ros., potoku, D., šatů, papíru. Leda se šustu bojí. Prov. Jedním š-tem. D. Slyšel šust nohou jejích. MP. Ovce sa všeho šustu na- remnitě bojá. Slov. Tě. — Š. mezi lidmi = strach, běhání, nevole, různice, der Lärm, das Getümmel. Byl šust o to. Ros. Šustu otázek a odporu neslyšeli. Kom. Las. 300. Zalekl mne š. pro p. Jana ze Skalice. Dač. I. 103. - Pro malou věc takový šust! Reš., Kom. — Š. = směna, der Austausch. Šustem něco vyhandlovati (věc za věc bez přídavku, glattweg beim Handel). Us. Dch. Šustem jsem to na sebe přivedl. Us. Š. za šust = něco za něco. Us. Hý. — Š., na Slov, = třeštění, die Narrheit, der Wahnwitz. Bern.