Šutý
Šutý. Mkl. Etym. 345. b. Chudobno dievčatko medzi bohatými, jako šutá ovca medzi rohatými. Sl. ps. — Koll. Zp. I. 222. I o člověku, schází-li mu něco, ku př. vesta. Na Vsacku. Vck. — Š. = starý, sešlý (oděv). Val. Vek., Brt. D. 276. — Šuto = prázdno. Brt. ib.