Švagr, a, švagřík, a, švagříček
Švagr, a, švagřík, a, švagříček, čka, m., není německé jméno, nýbrž slovanské, od svak n. svakr (jako brat a bratr), kte- réžto slovo vydluživ se Němec zpotvořené nám Čechům a Polákům zase vrátil: švagr, szwagier. Č. Sr. ml. sl. 239. Š., skr. svacura, řec. h.vQÓc, lat. socer. Schl. Vz Jeter, Šve- kruše. Š. = každý příbuzný manželstvím, Schwager, m., V , Kom., zvláště manželčin bratr, Bruder der Frau a sestřin muž, der Schwestermann. D. Jednou sestrou dva š-y si způsobiti (maličkostí mnoho dosíci. Vz Šťastný). Mit einem Steine zwei Würfe machen. Lb., V. Pokrevenci jednoho z man- želů jsou vzhledem na druhého švakři a švekruše a svazek tento švagrovství. Pt. Příbuzní (z manželství) titulem švagrů se ctí. Kom. J. 593. Švagr. Pč. 13. Vítej z vojny Juřičku, můj rozmilý švagřičku; Tak ho za švakra vítali, až z něho kosti lítaly; Se švagrem jsem byla chvilčičku, s bratrem jsem byla z mladosti, s milým chci býti do smrti. Sš. P. 92. 192., 752. Heralt Mikulášův švagr. Půh. l.310., II. 133., 410. (Tč.). Vz Příbuzenství, Želva. — Š., osob. jm.