Švárný, švarný, švarničký, švarňou
Švárný, švarný, švarničký, švarňou- čký = čistotný, plechý, hezký, pěkný, lepý,
rein, hübsch, schön, fein, fesch, sauber, nett.
V. S. oděv, Br., chrám, jídla, Kom., člověk,
kůň, Ros., jonák, Plk., děvče. D. Dybys
měla na tisíce, nebudeš ty pannu více, a já
jenom dva grýcary, přece budu šohaj š-ný;
Na tom hrobě udělal křížeček, že tam leží
švárný šohajíček. Sš. P. 167., 185. A její
maměnka velice plakala, že už to švarňúčké
děvčátko pozbyla. Mor. ps. Brt. Věru, š-ný
jsi hoch, řekla panenka. Er. Sl. čít. 28. Ja-
koby na švarného koně vlit byl držel se
jezdec v sedle. Klc. Švarné tváři, schön,
regekaässig geformt. Mor. Tč. Ptam se ja
če pastyři, je-li živa Slezkova, co švárnu
dcerku měla; Od bolesti voňavý hřebíček,
od tesknosti švárný šohajíček; Co to budzě
švarné dzevče, až urosće; Něbola to huška,
boly húsata, pod Lopeníkem jsú švarné
dzevčata; Měl jest synek koně švárna, ne-
chtěl k němu ráno vstávat. Sš. P. 92., 246.,
380., 475., 532. (Tč.). Pro teho, pro teho
šohaja švárného. Sš. P. 771. Světlík vede
v noci, švarné děvče ve dne; Koho děvče
švarné volá, tomu nikdo neodolá; Děvče
švarné není zdárné (je dárné); Čím švar-
nější, tím línější. Slez. Tč. — Š. k čemu =
způsobilý, hodný, tauglich, geschickt. Zlob. Š. = křepký, neváhavý, lebhaft, frisch. V.