Švec
Švec, gt. ševce (gt. šveca, instrum.: se Švecem, slez. Šd.; u Uher. Hradiště nomin. ševc. Tč.), Ševčík, a, ševčíček, čka, m. O původu toho slova vz Šíti. Strsl. š?v?c?, sutor; příp. -?c?. Mkl. B. 307., 313. (Hý.). Gt. ševče m.: š?v?ca. Bž. 8. (85.). — Ševci jednotliví řemeslníci; ševcé = rodina ji- stého ševce. Vz é. Na mor. Zlínsku. Brt. — Š. = obuvník, kdo obuv šije, Schuster, m. Dříve se jmenovali také kožešníci, vůbec hotovitelé oděvu a snad také jiných věcí z rozličných látek ševci. I dělili se: kožišníci bílí a Černí, ševci koží tchořových a ševci škorní. Tk. Vz dole. Š. mužský, ženský. Šp. S. krájí kůži knejpem, šije z ní na ko- pytě šidlem a smolenou dratví obuv: boty, polobotky (škorně, opánky, kratice), trepky, střevíce. Pt. Můj muž je s odpuštěním, švec; Odpusťte, švec umřel. Mor. Brt. Tys švec — rychlý, prchlý člověk; Jedeme jako ševci na výroční trh (rychle). Us. Mtl. Kázala mně moje máti ševca sobě namlouvati, toho nechci, má veliké zuby, hubu má na ruby, toho nechci. Sš. P. 482. Jene ševče, poďte za sě a zpravte se toho; Kteréhožto člověka po- praveného syn ševcem jsa a poctivě a řádně se zachovaje úmysl má do města našeho se bráti nu obydlé. NB. Tč. 107., 277. Též š. zpósobí kuoži. aby byla střevícem. Hus III. 213. iš. jelena kopytem aneb kovář kladivem neuštve. Klat. An to malostranští ševci na kopyta pískají. Prov. Ševče, ne výše ko- pyta (čemu nerozumíš, nehaň). Koll. Ne- mudruj ševče přes kopyto. Brt. exc. Vz Stav. Ševče, drž se svého kopyta. Lb. Š. má zůstati při svém kopytě (každý má svého dbáti). Črk. Až švec pojde a jeho kopyto. Běží jako švec do trhu (jako š. na jarmark, jako š. s botami. Vz Spěch); Švec, dokud jedné boty neušije, druhé nezačíná; Slape (stoupá) ševci na krk (přešlapuje obuv, šamá, vz Mez): Každá víra jináč světí; Turci v pátek, Židé v sobotu, křesťané v neděli a ševci v pondělí. Č. Jezdce š. pozdraví, pěšímu se klaní (poněvadž trhá boty). Šp. Všecko pomine, švec i kopyto. Lb. Kdyby sto ševců ve dne v noci šilo, přece by žádný rozum nesvedli. Sk. O ševcích starší doby vz Tk. II. 372., 380., 382., 384., Prm. 1878. č. 9. a předch. Starou báseň o bydžovských ševcích jak na mnichy udeřili a odraženi byli, vz Mus. 1858. 393. — Cf. Ukázka. — Š. — ryba, lín. V., Kom. Š., osob. jm. — Ševci. Převzdívka kněží táborských. Vz Plá- tenník.