Švůb
Švůb, gt. švubu, m., švub = špatný vzduch dolový kyselinu uhličitou v sobě dr- žící, schweflichter Gestank, der Schwaden. V. Zdusili se v šachtě švubem. Umrtveni jsou švubem. Vyš. Důl, z něhož jedovatý švůb (lépe: švub, Jg.) vychází. V. Zadusilo se švubem pět havéřuov. Dač. I. 145. V dole zahynulo pět havéřuov smradem horním, jenž sluje švub. Dač. II. 24.