T
Cf. Mkl. aL. 215. T a ť v Chodsku. Vz List. fil. 1891. 46. — T se střídá a pře- strojuje 1. s d: na zpadek, dřizga. Brt. D. Deľegraf, dľapa, dykva atd. Dol. List. fil. 1891. 432. Cf. Mkl. aL. 224. — 3. s k: škrkať, skřenka, klusté. Dol. List. fil. 1891. 432. — 5. s p: pipec, pleskať (tleskati). Dol. List. filol. 1891. 432. — 8. s č: tihý (čehý) vedlé čihý. Dol. List. fil. 1891. 432. — 9) s ć: ćela (tele), ćetka, vřećeno, oćec. Brt. D. — 10. s j : svajba, Dol. List. fil. 1891. 432., svajvečer i svalvečer (Frenšt.). Brt. D. — 12. s v: vivka (vítka). Brt. D. — Ť s c, ć: tiesař. Cf. List. filol. X. 473 Tisař, tihla, ťpať (cpáti). Ja ci počnu čaro- vac. Ocira (otírá) atd. Laš. Vz Brt. D. 107. nn. Jinde: do smrći, ztraćil, smrć, nić, lo- keć. Mor. Brt. D. Na Hrozenkovsku na Mor. na konci slov: mac (máť), nic (niť), kosc (kosť). Brt. Ť v j tamtéž ve: toj (toť). Brt. Cf. Gb. Ml. L 34. — T se měkčí v ť. Cf. Gb. Ml. I.32. Na Lašsku. Cf. BRt. D. 105. V instr. t-kmenů : tělatěm, hřibatěm. Brt. D. 106. Na Dol. a) u subst. f. zakončených v t. chuť, masť, zlosť atd., b) v inft.: dať, chodiť. List. fil. 1891. 432. — T se vsouvá. Cf. Gb. Ml. I. 33., Mkl. aL. 296., Šf. III. 500., 476. (srbati - střebati). Brt. D. 65., 110. Mezi s a r: straka. Vz D. Gesch. 67. Ne- vsouvá se na Dol. doslova: masné. List. fil. 1891. 432. — T se odsouvá. Cf. Gb. Ml. I. 33., Mkl. aL. 96., 297., Brt. D. 111. (na Laš.). Na Dol. se vysouvá ve skupeninách a) ctn: cnostné, b) kt: keré, kerak, c) stn, stk, stl: ščasné, treska, přehršlí (hrsť), d) kšť: kšica. List. fil. 1891. 432. Sesouvá se ve slově kadlec. Ib. — T přípona. Cf. Gb. Ml. I. 60. — Ť příklonné. Cf. Jir. Nkr. 91., Ht. Sr. ml. 232., List. fil. V. 259. nn., Gb. Ml. II. 179, D. Lhrg. 158., 270. (anť), Brt. D. 176. — Ť tvrdne ve slovech: dyt, dost, tot. V Podluží. Brt. Štárať. — Ť v příčeští trpném na Val. se nemění: chy- těný. Brt. D. 64. A na Slov. Bern. — T = tuna.