T
T praslovanské. Vz Gb. H. ml. I. 309. Pů- vodní souhl. t. Ib. 303. — T psalo se: t, th (pro tho), tt (zlatto). Ib. 382. nn. Svattost. V. Kal. V. b. — t místo ť: zahuštovati, Háj. Herb. IX. a., křišťál. V. Kal. 339. — t se mění a) v č: krčica m. krtica, krtek, Tišnov. Brt. D. II. 186.; b) v d: kto — kdo, v nářeč.: adestací, dľapa, dykva, Gb. H. ml. I. 392., žlódek, v Brněn., Brt. D. II. 166., drkati m. trkati, v mor. Kruml., ib. 208., špadnej, Zďár. Brt. D. II. 249., do kladby, svadba (spodobou), V. Kal. 157., 161.; c) v k: svěknice, seknice v dialekt, ze světnice, křemcha m. (s)třemcha, klačit m. tlačiti, Gb. H. ml. I. 392., v Brněn., Slavkov., Tišňov., Zábř., v mor. Kruml.: klóct m. tlouci, peklece m. petlice, klačit, klusté m. tlustý', Brt. D. II. 148., 166., 208., 186., 234.; d) v p: trout — troup, trupec, Gb. H. ml. I. 393.; e) v š: šk?ř (tchoř), v Tišnov. Brt. I). II. 186.; f) v ť, vz Gb. H. ml. I. 385., v přechodn. jen na Holešovsku: pľeťa, Brt. D. II. 5., 16., v inft. biť, chodiť, místy v Cech., na Mor. a na Slov.; ve slovech skloňovaných podle vzorce kosť (vz doleji: t neměkčí se) cf. Brus jazyka čes. vydaný komissí širším sborem Matice čes. zřízenou. 3. vyd. 1894. str. 4. a násl. ť; před původní praejotovanou samohl. Vz Pastr. L. 129. (slov.). Na Slov. v tomto případě také v c, é, č. Vz ib.; g) v t h na Lašsku: tham m. tam, mýtho, letho. Brt. D. I. 98., Šb. D. 57. V jihozáp. Čech. mění se v: d, ch, j, k, n, r, s, š. Cf. Dšk. Jihoč. I. 18.—19. — T se neměkčí a) ve vzorci kosf, u Dačic, Telče, Letovice, mor. Kruml., v Kunšt., Jemnic, cf. Brt. D. II. 105., 208., 233., 268-, 278.; b) v inft.: nýst. V Olom. Brt. D. II. 69. Vz nahoře. — t cizí zůstává: tanec, talíř atd., nebo se mění a) v d: v dialekt. adestát, dele- graf, vz nahoře; b) c (č): cicvar, ancikrist; c) v k: cvikéř. Gb. H. ml. I. 394. — t se přisouvá a) ve skupině str, když tato jest m. sr: straka, stsl. sraka, pestrý, pstruh atd.; b) ve skupinách: čtř, sin, štn, ctn, stk a ctk, steh, stc, Ml, ptn. Vz tyto skup. Gb. H. ml. 1. 395. Nětco, Háj. Herb. 14. a., V. Kal. 68. aj., Jitčín. V. Kal. 139. Ctvrtcen m. čtvrcen. V. Kal. 112. a j. (List. fil. 1894. 296.) V jihozáp. Čech. vz Dšk. Jihč. I. 19. Sedmikrástka mi. sedmikrása. Na Kojetín. Brt. D. II. 47. — t se odsouvá ze skupin: sn, šň, zb (sb), svo, sk, skv, skn, ckn, šk, si, vz tyto skup. a Gb. H. ml. I. 397. nn..; ve 3. os. sg. nese m. neste a ve 3. pl. nesú m. nesut; zachováno jest jen v jest. Gb. II ml. I. 398. Ve škavka, Háj. Herb. 154.. a j. Słát m. stlát. U Zábř. Brt. I). II. 128. V tc: na kráce (krátce), svému oci, mace, ocovo, v tst: bohaství. V jihozáp. Cech. Vz Dšk. Jihč, I. 19., 20. Před 1: na omeloch (ometloch); mezi s a n: zlosný, bo- lesňe; mezi s a r: úsreti; chymo m. chytmo, kerý m. který. Slov. Pastr. L. 147., 148.