Ť
ť se psalo: t (dyetatko), th (krytin), tt: ne- bott, ti, ty (pištiala), tg (razitg), i (tot), ť (toť). Vz Gb. H. ml. I. 382. nn. — ť mění se v a) c: múcic m. mútiti, Gb. H. ml. I. 388., bodac, Phľd. 1893. 432., ve slov. chceť, u Slavk., mor. Kruml., Brt. D. II. 148., 208.; v imper. mlac, plac, vrac, plac, u Tišň., mor. Kruml. a Zďár. Brt. D. II. 186., 238., 249., chyc m. chyť u Jem- nice, ib. 268.; jinde tam trvá: vraťte, u mor. Kruml. Brt. D. II. 208.; v Bořitově v imper. je t: záplat, ib. 186.; v iterat. V. tř.: klátět, u Třeb.če, Brt. D. II. 225., utrátět, zaplatíno, u Dač. a Telče, ib. 278.; b) v é: cicho m. ticho, laš., Brt. D. II. 106.; c) v č: čicho m. ticho, laš., Gb. H. ml. I. 388.; ve spojce ať: Ač se ozve! Zábř. Brt, D. II. 128.; mač = mať, zäč = zať, lakeč = lakeť, šič — síť, přič = přijíti. V Radkové na Slov. Phľd. 1894. 192.; ť za č, vz č (3. dod.); d) v j: mlajte m. mlaťte, u mor. Kruml. Brt. D. II. 208., hl. před s: vraj se m. vrať se. Ib. 269.; e) v t v některých nářečích: dyta m. díťa, s.mety m. smeti. Gb. H. ml. I. 392. V jihozáp. Cech. mění se v: c, č, t. Vz Dšk. Jihč. I. 18.—19. — ť na konci slov jest pozdější než /, vz o tom a kde se ho posud užívá v Gb. Km. -i. 29. nn. Slova na ť ukončená končila se v ti> a toto b nezměkčuje předcházející t jako také ne n: dbnb = den. Kdy ť se při- pouští, o tom vz v Gb. H. ml. I. 3d6. nn. Na str. 403. ib. praví, že d z db nyní má veskrz </': zeď, káď, odpověď etc., zde tedy b na předcházející d působilo. Cf. také Gb. H. ml. I. 392. Ve vzoru kosť tvrdne t u Letoyic, Brt. D. II. 105., u Tišnova ib. 185.; na Žďársku ib. 249., u Jemnice ib. 268.; netvrdne u Li- tovle, Konice a Jevíčka, Brt. I). II. 112., v Brněn. ib. 166., v Kunšt. ib. 233. Tvrdne v imperat. záplat, u Letovic, Brt. D. II. 105., vrat ib. 166., platte m. plaťte ib. 233., hl. v imper. zakončeném v st: pust, v mor. Kruml., na Zďár., Jemnicku, Dač. a u Telče. Brt. D. II. 208., 249., 268., 278. Tvrdne také v: host, povinnost, u Tišň., Brt. I). II. 185., v: dyt, at, nechat, u Kunšt., Brt, D. II. 233., u spra- vedlnost, nit, dešt, na Žďár., Ib. 249., v nit, chut, zet, dyšt; u Jemnice, ib. 268., v dešt, u Dač. a Telč. Ib. 278. Netvrdne na mnohých místech v inft. chodiť, Brt. D. II. 7L a j., v reťaz, v Brněn. Ib. 166. V jihozáp. Čech.: kost, mast, chut, ale i: pouť, zeď, příčešť. Dšk. Jihč. I. 18. — t, ř v Chronici na Mor. Vz List. fil. 1894. 91. nn. Změny hlásek f, t u Kojetína, u mor. Kruml. a j., vz Brt. I. 15., 17., II. 16., 47. V Kosmogr. bývá ť a také t, vz List. lil. 1893. 459. (měď, zeť, odpověd, pamět, kost). Th. Vodička uvádí v Mtc. 1896. 10. důvody praktičnosti pro dosavadní psaní kosť, rtuť, zpověď atd. Vz tam. — ť se při- souvá, vz šťk, šťp a Gb. H. ml. I. 395. nn. i se odsouvá, vz šň, šk a Gb. H. ml. I. 397. ť se odsulo v šle m. ščk a v sp m. ščp. Bývalé ščk a ščp změnilo se v šťk a šťp, odsutí stihlo tu tedy vlastuě hlásku ť: škavka m. ščkavka, špavý m. ščpavý. Ib. 526. — ť příklonné. Vz Bl. Gr. 110., Gb. H. ml. I. 229.