Tádink, taidink
Tádink, taidink, u, m., z strněm. tage- dinc, taiding, vz Mz. 413. T. znamenalo 1. rok, der Termin; 2. co se jedná na roku, smlouva, der Vergleich; 3. řeč u soudu k obhájení své věci, die Rede vor Gericht; 4. žvaní, marné mluvení. Jg. T. = 1. jed- nání, rokování. St. let. Neb pójdeliť tak, nebudůť se tomu lidé dívati, aniť se dále dadí na tajdincích držeti. Arch. II. 5. Na t-cích počali. 1448. Pal. Rdh. I. 187. Der Teiding, Vergleich. — 2. Nedůvodné řeči, das Geschwätz. Jel., Ctib.