Táhnouti
Táhnouti. Mkl. Etym. 351. — abs. Mal si byť kňazom, nebol by si tahal. Us. Slez. Šd. — co: čáru (vésti. Hra.), Us., brázdu. Vrch. Už ho tahají (zvon; zvoní poledne). Us. Tkč. — co, se kam (kdy, s kým jak). Jednoslabičné předložky táhnou k sobě pří- zvuk slova následujícího. KB. Mokro v stěny se táhne. Mtc 1. Člověk podstatou svou vždy k rádu se táhl. Dk. Aesth. 567. Na něco se t. 1475. Arch. IX. 340. Některé látky táhnou do sebe vlhkosť. Mj. 145. Táhl v čele muzikantů se svými tanečni- cemi do hospody. Sá. Rovina táhne se daleko na východ. Posp. Proč se na ten skutek táhneš. Ezp. 2042. Zlý se se zlým brzo spřeže, rovný k rovnému se tieže. Výb., Jid. 50. Kdo k svému protivenství tiehne. Alb. 75. b. Abychom po dědictví nebeském túžili a táhli se k němu; Někoho k smilné t. nečistotě; Ani v sobotu mají t. židy v súdy; T. se k spravedlnosti. Št. Kn. š. 47., 62., 157., 186. (68.). Přirozená libosť tiehne nás k tomu. Št. Uč. 43. a. Protož vši žádostí k tomu tiehneme. Št. Ř. 173. b. — čím kam. Úmyslem k Bohu tiehne. Št. Kn. š. 88. — se čeho kam. A toho se táhnúc na registra. Arch. VIII. 468. — po čem. Téžměř vešken svět po vás tiehne. Št. Kň. š. 104. Kteréhož starší přietelé jsú obyčeje, po témž často i mlazší táhnú. Št. Kn. š. 64. Sledník tiehne se po stopě. Alx. H. 9., 28. — kde. V pozadí táhli se hvozdy; Mezi skalinami táhla se nahoru cestička. Šml. Nad hlavou mu mraky táhnou. Vrch. — jak. T. v zástu- pech ; Vyjednávání do nekonečna se táhne. Us. Pdl. Kopec se mírně vzhůru táhnul. Vlč. Nemáš i jeden t. přes moc. Št. Kn. š. 156. Táhne se jak mračno, jak mlezivo, jako smůla (jde zdlouha). Us. Šd. Těsto do bělosti t., weiss ausziehen (u pernik.). Šp. Na voziech věže táhniechu. AlxV. 2275. Horstvo klikatě, podél břehu řeky se táhne. J. Lpř. Nad své rovně vždy tiehne. Št. Kn. š. 163. — odkud. Z někoho slova t. Dch. Smutek člověka tiehne od ješitných věcí. Alb. 12. a. Ženská žádosť vždy se od jednoho muže k druhému tiehne. Troj. 15. b. Jíž (žádostí) se táhne od Boha. Št. Uč. 35. a. — kudy. Alej táhla se po hřbetě pahorku. Vlč. — se jak dlouho. Vyjedná- vání táhlo se plných 5 let. J. Lpř. — kam proč. S mečem pro pravdu v zápas t Osv. VI. 298. — s inft. Netáhneš ot něho (kováře) jeti, ažť mrcha počne kléceti. Hrad. 132. a. On toho řieci netaže. Hr. rk. 391. Netáhli počieti loviti, až . . . .; Netáhl se pomodliti, až se všecky (modly) zlá- machu; Netáhl toho pomysliti, až . . (sotva to pomyslil). Pasa. mus. 374., 409. Netáhne ho požehnati. Sv. ruk. 134.