1. Taran
1. Taran, u, m. = beran k zatloukání kolů. T-nem koly v řece býti. Mor. Škd., Dřk. — T. = nástroj (beran) zeď bořicí, der Mauerbrecher, Sturmbock, pol. taran, rus. táraní.; sr. střněm. tarant téhož významu zdá se též cizím býti. Možno, že jest pů- vodu orientalského; méně pravděpodobno jest, že by t. přetvořeno bylo z baran, pro- tože baran v témž významu se všude udr- želo. Mz. 343.