Taras
Taras, u, tarásek, sku, m. T. — drobný kámen, der Tarras. L. — T., das Material zum Strassenbau. Nabravše tarasů šli do města. Let., Gl. 340. — T. — každý násyp ze země učiněný, die Terasse, der Erdwall, die Bastei. Z fr. terrasse, se střlat. terrasia, z terra. Mz. 344. Na t. ho uvázali a k němu stříleli. V. — T. = trní, proutí, dříví k za- dělávání mezer jakýchkoliv, die mit Weiden- ruthen durchflochtene Wehr, Ros., ku př. v jezu. Tarásek, malý jez. Ros. — T. u ryb- níka, zed z tvrdého kamene a mechu dělaná; též hráz sama. Jg. T-sy od kamene počal k hrázi klásti, die Terrasse. Břez. 162. — T. = krytba podobná loubí vinnému, která vojíny zdí dobývajících chránila, latin, vinea, das Sturmdach. V. — T. = prkno z předu zo- střené a železem pobité, ein zugespitztes mit Eisen beschlagenes Brett zum Steinbrechen. Gl. 340. Dělali příkopy a tarasy skálu lá- majíce. Háj. — T. s berlou a děrou, eine Vorrichtung in der hussitischen Wagenburg, wahrsch. ein Bollwerk. Mus. 1828. 2. 23. Válečná rohatina, jíž užívali naši staří vá- lečníci jmen. ve válkách husitských zatara- sujíce jí vnější stranu vozů hradeb vo zových. S. N. XI. 225., IX. 872. A při každém vozu aby byla jedna hakovnice se vší přípravú a dvě sekyře, dvě lopatě, dvě kratci, dvě motyce, dva rýče a taras s berlú a jedno kopie s hákem a praporečkem. (Haj. z Hod. ) Výb. II. 17tí. 28. — T. — na sucho (bez malty) z kamení vystavěná zeď k pod- pírání slemena (stropu) ne štolách. Vys.