2. Tatar
2. Tatar, u, m. = karabáč, die Peitsche. Mor. Brt., Nl., Kld. T. = dlouhý a tlustý bič pastýřský s krátkou násadou, žíla, kocar. Pastýř tatarem řóchá. Morav. Šd. Mně se zdá, že t. bude mět hody (že budeš tatarem bit). Mor. Šd. Dyž půjdu za stádem, plesknu si tatarem; Mám já ženu nekáránu, kúpím já si tatar na ňu, budu já ju tatarovat, ona bude vyskakovat. Sš. P. 483., 610. — T. = metla z vrbového proutí, kterou o veliko- noční pondělí mužští ženské mrskají, dokud se malovaným vejcem nevykoupí. Vz Mr- skačka. Mor. Brt., Pref.